Ze Stěbořic do Londýna a zpět

Ve čtvrtek 29. května bylo před naší školou neobvykle rušno. Hemžilo se to tady natěšenými žáky s cestovními zavazadly a jejich mírně nervózními rodiči, kteří se se svými dětmi přišli rozloučit a popřát jim hodně štěstí na dlouhé cestě do evropské metropole plné úžasných staveb, významných památek a červených dvoupatrových autobusů – do Londýna. „Tak nám tam na ty naše děti dávejte pozor!“ vykřikl někdo z rodičů směrem k paním učitelkám, dveře autobusu se zavřely a výprava vyrazila za dobrodružstvím.

The wheels on the bus went round and round, hodiny ubíhaly a v klimatizovaném vzduchu se mísily zvuky bujarých hovorů a veselí, vůně smažených řízků, ale také mírné obavy z toho, zda se v cizí zemi domluvíme. První věty v angličtině jsme prohodili při pasové kontrole v Calais, kde si nás britští celníci chtěli detailněji prohlédnout. „Enjoy your school trip!“ popřáli nám s úsměvem a my jsme mohli pokračovat na trajekt. Loď některé členy výpravy příjemně ukolébala ke spánku a ranní sluneční paprsky, které si našly cestu skrz zamračenou oblohu, je probudily právě včas, aby mohli obdivovat bílé doverské útesy. Hurá, jsme jsme v Anglii!

Do centrální části Londýna jsme dorazili v pátek kolem desáté hodiny dopolední. Přes záda jsme přehodili batohy s posledními zbytky jídla a vyrazili jsme objevovat město. Moderní říční loď nás dopravila po Temži až k Big Benu, odkud jsme se vydali na procházku kolem Westminsterského opatství, Downing street a Buckinghamského paláce. Posléze jsme přes Green Park zamířili na Leicester Square. „Máte hodinu a půl rozchod!“ oznámila nám paní průvodkyně a my jsme vyrazili nakupovat jídlo a suvenýry. Slunečné počasí přímo vybízelo k relaxaci a odpočinku ve stínu mohutných stromů v parku, čehož po vydatném obědě využila paní učitelka Lyková. Klidná chvilka však netrvala dlouho – nečekaný zásah ptačím výkalem přímo doprostřed čela jí připomněl, že učitel na exkurzi neodpočívá, ale je neustále ve střehu. A tak obě paní učitelky svolaly a spočítaly účastníky exkurze a vyrazilo se k jedné z nejznámějších atrakcí – London Eye. Tam jsme si vystáli patrně tu nejdelší frontu celého zájezdu, ale vyhlídka na město z výšky 135m stála za to! Po projížďce v prosklených bublinách jsme zamířili do rodin.

V sobotu ráno jsme všichni s úsměvem na tváři dorazili na meeting point a nadšeně si mezi sebou vyměňovali dojmy z pobytu u hostitelů. Hlasité hovory přerušila průvodkyně Míša, která nás nahnala do autobusu a vyrazili jsme směr Windsor. Ve Windsoru jsme si prohlédli malebné okolí královského hradu a došli jsme i k prestižní chlapecké škole Eton College. Před školními branami jsme netrpělivě číhali na místního studenty v tradičním černém fraku. Jelikož byla sobota, bylo naše čekání marné. Odebrali jsme se tedy k autobusu, který nás zavezl k Legolandu – nejočekávanější atrakci celého výletu. Za branami tematického parku jsme se rozprchli každý jiným směrem, abychom se projeli na horské dráze, prohlédli si zmenšeniny evropských měst v Minilandu nebo zhlédli rokový koncert mini figurek. Po čtyřech a půl hodinách strávených mezi kostkami následoval návrat do rodin, kde nás čekala teplá večeře, příjemná konverzace a to nejdůležitější – postel.

Třetí den jsme se vydali k nultému poledníku, kde se všichni vyfotili s jednou nohou na západní a druhou na východní polokouli. Poté jsme dojeli vlakem k Toweru – středověkému hradu, který svého času sloužil jako vězení a kde jsou uloženy britské korunovační klenoty. Po prohlídce korunovačních klenotů vedly naše kroky do středověké mučírny. Některé žáky totiž zajímalo, jestli to tam náhodou nevypadá jako u nás ve škole. Nevypadá, ale paní učitelky s úsměvem poznamenaly, že by se zde moderní školství mohlo v jistých věcech inspirovat… Ten den jsme toho viděli a zažili ještě mnoho – prošli jsme se po slavném zvedacím mostě Tower Bridge, navštívili jsme válečný křižník HMS Belfast z druhé světové války, zastavili jsme se u památníku Velkého požáru Londýna a nahlédli jsme do dech beroucí katedrály sv. Pavla. Následovala jízda metrem k O2 Aréně v Greenwichi, kde stál náš autobus připravený na cestu domů. Zamávali jsme městu, vyčerpaně jsme se zabořili do sedadel a se zavřenýma očima a jemným pochrupáváním jsme se „teleportovali“ zpět do Stěbořic.

Foto

https://www.rajce.idnes.cz/fotoskola/album/anglie-2025